Jak správně sedět

Patřím do generace, která větu „Seď rovně!“ slyšela snad milionkrát. A co více, abych opravdu seděla rovně bylo třeba mít ve škole ruce za zády. Někteří moji spolužáci dokonce byli s židličkou spojeni kšandami. Dnes už máme pocit, že toto je spíš vyprávění z nějakého filmu a často se tomu jen zasmějeme. Naše děti sedí ve škole, jak potřebují a nikdo je nepeskuje, když jejich sezení není zrovna ideální.

Tak proč to vlastně řeším?

Myslím si, že je velká škoda, že se na správné sezení nikoliv rovné sezení již tolik nesoustředíme. Možná bychom mohli předejít řadě těžkostí s naším tělem, jako na příklad bolesti hlavy, špatné držení těla, nerovnosti páteře atd. Proto mám potřebu napsat tento článek. Ukázat, že přeci jen správné sezení má něco do sebe a stojí za trochu pozornosti.

Je nutno říci, že je velký rozdíl mezi sezením rovně a sezením správně. Člověk může sedět rovně a při tom nesedět správně. Ke správnému sezení se můžeme po velmi zajímavé cestě dostat. Umíme-li tuto cestu pojmout jako hru, tak věřte, že je to cesta plná zábavy a radosti. Chcete-li tuto cestu prozkoumat se mnou, tak neváhejte a čtěte dále:-).

Než se vydáme na cestu

Pojďme si nejprve ukázat, jak má vypadat správné sezení na židli a pak také u stolu.

Začneme pěkně od podlahy. Nohy jsou oběma chodidly položeny na zemi. Mezi stehny a lýtky je pravý úhel. Zadeček je na celé ploše sedáku židle. Záda jsou opřená a rovná. Pro rovná záda je důležité mít ramena dole a mírně dozadu. Hlava je vytažená z ramen a pohled směřuje před sebe. Takto jsme připraveni si přisunout židli ke stolu a upravit naše tělo pro psaní u stolu.

Co se změní? Dolní polovina těla zůstává stejná. Zaměříme se na naše ruce. Položíme-li ruce na stůl, mezi paží a předloktím by měl být pravý úhel. K stolu jsme přistrčeni tak, aby naše tělo mohlo zůstat rovné a zároveň ruce mohly být pohodlně na stole. Při psaní pak můžeme malinko tělo naklopit dopředu.

Teď se vám mohou v hlavně začít objevovat myšlenky, ale co když nedosáhnu já nebo mé dítě nohama za zem? Co když je ještě na klasické židličce nízko a ruce nemají správný úhel. To jsou přesně otázky, které mi také lítaly hlavou. A další bylo, že dítě přece roste, tak není možné mu neustále kupovat nový stůl a židličku.

Bohudík v dnešní době už řada výrobců nábytku myslí i na tyto věci, takže můžeme koupit tzv. rostoucí nábytek. Já osobně to u svých dětí řešila rostoucí židlí (bez koleček), kde nastavujete sedátko i podnožku, a báječně jsme to zvládli.

Proč židle vlastně dítě musí dosáhnout na zem?

Dítě má mít pevně nohy na zemi, aby bylo dostatečně stabilní. Stabilita zajistí, že se plně může soustředit na správné držení horní poloviny těla, potažmo správné držení tužky a psaní jako takové. Z toho důvodu se u menších dětí nedoporučuje židle na kolečkách, neboť ty odvádějí pozornost. Upřímně, kdo z nás by si rád nezajezdil?

Cesta ke správnému sezení

Máme představu, jak správně sedět u stolu. Představa je jedna věc, ale realizace je věc druhá. K tomu, aby nám správné sezení fungovalo, je třeba mít dobře posílené svaly na těle. Ve většině případů si děti, ale i my dospělí, začneme ulevovat tím, že začneme záda kulatit, naklánět se více na jednu ze stran. Proč? Protože naše svalstvo záda neudrží. Co s tím?

Důležitý je pravidelný pohyb. A teď pozor, nejedná se o pohyb, který nás ničí. Jde o pohyb, který nám přináší radost. Nejde jen o posilování zádového svalstva, ale jde zpevnění celého těla. Tak si možná řeknete, co tím myslím? Na posilování přeci nemáte čas, potažmo malé děti nemají ještě posilovat, neb jejich tělo na posilování není připraveno. Věřte, že po vás nechci žádné výkony. Sama jsem zastánce cesty nejmenšího odporu. Takže se na to pojďme podívat očima uspěchaného, pracovně vytíženého rodiče:-).

2 minuty denně

Objevila jsem tuto metodu celkem nedávno. Neb sama jsem člověk, který má pocit, že vlastně už na nic nového nemám čas. V jednom rozhovoru jsem slyšela o metodě 2 minuty denně. Jde o to, že když chce člověk do svého života zařadit něco nového, tak často jeho snaha ztroskotá na časové frustraci. Ale 2 minuty denně, to je přeci jako nic. A věřte, že to naši mysl opravdu dobře obejde a plno věcí najednou můžeme.

A jak ty 2 minuty vyplnit, abychom posílili tělo?

Mám pro vás pár tipů a pokud objevíte další typy, tak neváhejte a napište mi. Vaše tipy vložím do dalších článků, aby se mohli inspirovat i ostatní rodiče.

Dorazíte domů a vystoupíte z auta. Už vám hlavou jedou povinnosti, které je třeba udělat doma. Co je posunout o 2 minuty a zahrát si s dětmi na honěnou? Věřte, že pohyb na vzduchu umí divy. Zastaví se na chvilku mysl, dostanete do těla čerstvý vzduch, uvolní se hormony štěstí a najednou se objeví nová energie.

Máte někde u domu obrubník? Využijte ho a párkrát se projděte tam a zpátky. Můžete si zahrát i na gymnasty a zkusit těžší cviky, třeba holubičku, chůzi s pohupováním, chůzi pozpátku. Pro udržení stability je totiž třeba zapojit svaly ke zpevnění těla. A už přirozeně posilujete tělo.

Úžasným nástrojem jsou schody. Na začátek stačí vědomé vycházení a scházení ze schodů. Než uděláte první krok, tak si srovnejte tělo. Záda rovně, ramena dolů od uší a mírně dozadu, hlava z ramen, bříško zatáhnout a pravidelně dýchejte. Uvidíte, že takto vyšlapat schody má i dobrý vliv na psychiku, neb se soustředíte na právě prováděnou činnost a vaše mysl chvilku odpočívá.

Doma si s dětmi můžete zahrát hry s tělem. Předkloňte se a dítě zkusí na vašich zádech postavit komín. Komín nespadne, pokud zpevníte tělo, nezapomínejte na břišní svaly, které drží také naše záda. A pak se vystřídejte. Udělejte houpačku plyšákům. Lehněte si na záda (pevná zem je ideální) přitiskněte co nejvíce záda k podložce a pravidelně se nadechujte a vydechujte do břicha. To se zvedá a zase klesá, takže když na něho posadíte plyšáka, tak se houpe.

Pokud hrátky zařadíte do vašeho dne každý den 2 minutky, tak sami po čase uvidíte zázraky. Třeba pak zjistíte, že už nejste na dvou minutách, ale na pěti a vůbec vám to nenarušilo váš denní shon. Možná právě naopak.

Radost a vědomý pohyb

Sama za sebe věřím, že pokud člověk dělá něco s radostí a je při práci vědomý, tak dosáhne všeho, čeho si usmyslí. Vrátím-li se zpátky na začátek článku, tak najednou bude správně sedět. Bolest zad a tím často i bolest hlavy odezní. U dětí půjde lépe psaní, bude to psaní rychlejší, neboť na něj najednou bude více energie, protože tělo se dokáže samo udržet ve správné pozici na židli a nebolet.  Někdo objeví krásný společný čas se svými dětmi, krásu a jednoduchost v pohybu.

Je to na každém z nás, zda k věcem budeme přistupovat jako k nutným povinnostem nebo jako k úžasným výzvám. Zda si najdeme cestu, která nás k cíli dovede v radosti.