O mně

Moje cesta k radosti z učení

Kdo jsem? Jsem Petra Porubová, matka, partnerka a tělem i duší učitelka. Jen si nejsem jistá, že učitelka je správný termín. Jsem spíše takový objevitel lásky a radosti z učení. Umím se na děti, ale i jejich rodiče, podívat přes jejich potřeby. Během svého působení mezi dětmi jsem si uvědomila, že s radostí k učení se rodíme. Pokud nasloucháme svým potřebám a touhám, tak jde učení téměř samo. Bohužel během pár let na tomto světě na tuto schopnost si naslouchat zapomínáme a tak ztrácíme tu radost a lehkost, která je s učením spojena.

Jsem hluboce vděčná, když mohu pomoci rodičům a jejich dětem najít zpět jejich schopnost si naslouchat a opět prožívat tu lehkost, radost  a hravost při učení. Učíme se celý život, proto jsem ráda, když to můžeme všichni dělat s radostí a láskou.

Na začátku jsem viděla však realitu jinak

Musím však přiznat, že jsem to takto neviděla vždy. Má realita vycházela z mé vlastní zkušenosti. Měla jsem velký sen, že budu paní učitelkou ve školce, budu si s dětmi celý den hrát, malovat, číst pohádky, prostě objevovat celý svět. Můj sen se rozplynul, neb mi jedna velmi zapálená paní učitelka oznámila, že neumím zpívat a nemám hudební sluch, takže nemám ve školce, co dělat. A já ji to uvěřila.

Díky tomu jsem od svého snu ustoupila. Šla jsem studovat na gymnázium, kde jsem potkala super učitele, kteří mi ukázali, že učení má smysl a dá se naučit skoro vše. Milovala jsem matematiku a chemii, tak jsem po gymnáziu šla studovat Vysokou školu chemicko-technologickou. A ouvej, opět jsem se dozvěděla, že matemtika není jen o počítání, ale o přesné znalosti definic. Jenže já jsem člověk, který rád věcem rozumí, tak si je vysvětluje vlastními slovy.

Šla jsem raději dělat kariéru do mezinárodní firmy. A školství? To bylo něco, co mám za sebou a co s praxí a životem v mých očích němělo nic společného. Naštěstí jsem byla mladá a stále otevřená různým možnostem.

Splnění snu? Ano!

Pokud má člověk sen, tak mu přichází do cesty věci a události tak, aby si ho stejně někdy splnil. Pro mne zásadní událostí bylo narození mého prvního syna. Měla jsem pocit, že potřebuje od školky víc než si jen hrát, že touží ten svět objevovat ve velkém. Hledala jsem tedy školku, kde mu to umožní. Našla jsem úžasnou soukromou školku, která mne samotnou nadchla tak, že jsem si řekla, co zkusit přeci jen udělat kroky ke splnění mého snu a začít pracovat ve školce. Kariéru jsem pověsila na hřebík a šla hledat tu správnou cestu ke splnění svého snu.

Dnes už vím, že nebyla náhoda, že jsem se dostala na kurz Montessori pedagogiky. Nejprve jsem to brala jako něco výstředního, co do mého života nemůže zapadnout, že je to snad nějaká sekta. Dnes jsem moc ráda, že moje zvědavost byla silnější než já a do kurzu jsem vstoupila s myšlenkou, tak přijdu na to, co je na všech těch povídačkách o Monetessori pravda.

Velké překvapení

Jaké bylo mé velké překvapení, že vše bylo jinak. Zažila jsem tam mnoho pro mne malých zázraků. V řadě věcí, které jsem měla naučené, protože to řekla paní učitelka, jsem objevila logiku. Uměla jsem si odůvodnit matematické vzorce, slovní druhy nebyly jen pojmy a příroda mi začala ukazovat svoji krásnou tvář plnou úžasných zákonitostí.

Montessori v běžném životě

Záhy na to jsem dostala možnost pracovat v Montessori školce a můj pohled na vzdělávání se začal měnit. Zjistila jsem, že děti mají do 6 let řadu senzitivních období, které když rodič nebo pedagog správně podchytí, tak dítě nasává informace jak houba a umí je uplatňovat i v reálném světě. A co je důležité, vše dělá v radosti a také si to, co se naučí pamatuje. Ale po nějaké době přišel strach, že se nedokáži držet přesně postupů, které jsou v Montessori práci dané. Měla jsem pocit, že mne to vlastně zase jen svazuje.

„Petro, buď svá!“

Ve správný okamžik do mého života vstoupil úžasný školitel pan Claus Dieter Kaul, který ukazoval Montessori pedagogiky z jiného úhlu pohledu, který více odpovídal dnešní době. Během kurzu za mnou přišel a řekl: „Petro buď svá, autentická a otevřená. Uvidíš, že děti tě samy navedou na to, co potřebují.“ A nejkrásnější je, že měl pravdu. Teď už si ze všech školení a knih, vždy beru podstatu a ostatní nechávám na dětech. Neboť ony jsou daleko otevřenější než my dospělí a vídí věci, které pro nás jsou schované za závěsem povinností a zodpovědnosti.

Sen pokračuje dále

Někdy má člověk horší období, které se nevyhnulo ani mně. Zase na druhou stranu musím říci, že když jedna věc končí, tak pak může začít něco nového a já věřím, že i lepšího. A u mne se tak stalo.

Moje rodina se rozrostla, s novým partnerem jsem získala další dva úžasné kluky. A co víc, získala jsem velkou oporu a podporu ze strany partnera, abych se sama mohla dál učit a to, co jsem objevovala, mohla používat i doma. Montessori způsob výuky ukázal klukům, jak se ponořit do tajů hudební nauky, takže nám teď hrají krásné melodie na piano. Po čase se naše rodina zase trošku zvětšila, a to když se nám narodil syn, takže najednou s partnerem vychováváme čtyři úžasné kluky.

Montessori ve škole

Po rodičovské dovolené s druhým synem (v naší rodině čtvrtým dítkem) jsem našla odvahu a šla dělat asistenta do Montessori školy. Zase přišly okamžiky krásných objevů.

První objev byl, že děti si zachovávají radost z učení a stále mají chuť objevovat nové věci. Jaké bylo pro mne překvapení, když 1.září jedna z prvních vět našich třeťáků byla, zda mohou začít pracovat na referátech.

Druhý objev byl, že chyba může být přítel, kterého když správně přijmeme do života, tak strach pomalu ustupuje do pozadí a my se snáze učíme. Místo strachu přichází radost, nadšení a vytrvalost, které nás dovedou ke správnému výsledku.

Pojďte prožívat radost z učení se mnou

Díky svým objevům věřím, že každý má právo prožívat radost z učení, stále si udržet chuť objevovat nové věci a mít vytrvalost dosáhnout svého cíle. A už také vím, že vůbec nezáleží na tom, v jakém vzdělávacím systému dítě je. Naopak čím více druhů přístupů pozná, tím lépe může najít ten, který mu vyhovuje nejlépe.

Státní školství

Po 14 letech v Montessori světě jsem se rozhodla objevit svět státního školství. Proč? Potřebovala jsem vidět, jak to vypadá i v těch jiných vzdělávacích systémech. A víte, co jsem zjistila? Všude jsou úžasné děti, které se chtějí učit. A opravdu je jedno jak, hlavní je, zda to jde přes jejich potřeby. Pak to jde snadno a s radostí. Potřeby dětí jsou krásně viditelné právě v těch senzitivních obdobích. A ty mají děti v jakékoliv školce, neb je to dáno Matkou přírodou.

Jsem vděčná, že jsem objevila své poslání v roli průvodce dětí (někdy i dospělých) na jejich radostné cestě za vzděláním.

Ráda se stanu průvodcem i vašemu dítěti. Společně najdeme způsoby, jak zakomponovat učení do vašeho denního režimu, jak se učit při hře, která vaše dítě baví, jak z okolního světa získat užitečné informace. Uvidíte, že nejen vaše dítě bude s nadšením objevovat nové věci, ale i vy prožijete momenty, kdy si řeknete: „Páni, tuto logiku jsem nikdy neviděl.“ nebo „To je přece dokonalé.“
Chcete-li prožívat radost z učení s vaším dítětem a nestresovat se, že zase musíte někam přípravu na školu vměstnat, podívejte se, co nabízím, a vyberte si právě ten váš e-book nebo kurz, který vám ukáže, jak se radostně a v klidu učit.