Chyba je přítel – věta, která mi mění vnímání situací

Období pozorování

Chyba je přítel je věta,která se mi vryla do paměti, hned, jak jsem ji uslyšela. Doslova zarezonovala s mým já.  A už se nedala ode mne odehnat. Úplně jsem nevěděla, jak s ní mám naložit. Tak jsem si ji zkusila představit ve skutečném životě. Začala jsem tím, že jsem si položila pár otázek. Opravdu je to tak jednoduché? Opravdu je chyba přítel? Co to vlastně znamená že chyba je přítel? Jak mi tahle věta může pomoci v mém životě? Jak ji chápou ostatní? A začalo období velkého pozorování. Pozorování toho co se stane když udělám chybu, co dělají ostatní když udělám chybu.  A naopak, co dělám já, když někdo udělá chybu a co dělají jiní lidé, když udělají chybu.

Překvapivý výsledek

Výsledek mně vlastně velmi překvapil. Chyba pro většinu lidí není přítel, ale strašák. Je to pro mnoho lidí něco záporného, něco co ze svého života vylučují, místo aby chybu přivítali. Viděla jsem, že naše generace z větší části s chybou neumí zacházet,bojí se jí, je jim nepříjemná. A dnešní děti, které učím, tak už i ony k chybě přistupují jako k něčemu špatnému. Je však úžasné, že už se objevují  i děti, které to mají nádherně zpracované, které už žijí s vědomím, že chyba je opravdu přítel.A věřím, že těchto dětí bude přibývat, neboť řada rodičů na sobě pracuje a tím otevírá nové obzory i svým dětem.

Cesta za poznáním

Na základě tohoto svého pozorování jsem se rozhodla, že je potřeba chybu více poznat, neboť své přátele má člověk znát dobře. Pokud chcete pojďte na tuto výzkumnou cestu se mnou. Než budete pokračovat ve čtení dál. Zkuste si i vy odpovědět sami pro sebe na tyto otázky: Jak vy se stavíte k chybě?  Co s vámi dělá chyba. Vidíte jí jako něco přínosného nebo jako něco negativního? Bojíte se jí? Umíte přiznat chybu? Zkuste si prostě teď jenom chviličku s tou chybou hrát, s tím slovem, s tím jak se ve vašem životě chyba projevuje.

Někteří jste zjistili,  že chyba je součástí vašeho života, že už s ní umíte pracovat, že je to váš opravdu přítel a do vašeho života patří. Tím pádem vám mohu jenom pogratulovat, protože to je opravdový dar. Vy, co jste dospěli k podobným závěrům jako já, že vlastně chyba je něco, čeho se člověk bojí, co nechce udělat, co vidí jako něco negativního, něco co prostě do jeho života nepatří, něco co tam nemá vůbec smysl tak pro vás jsou další řádky.

Trošku si „zapitváme“:-)

Zapátrejte ve své paměti, kdy jste udělali opravdu velkou chybu. Celý tento příběh si projděte ještě jednou. Nedělejte ho lepší nebo horší než ve skutečnosti byl. Prostě si ho vybavte, tak jak byl. Zkuste si vybavit, co se vám honilo hlavou. Jak dlouho jste se touto chybou trápili?  Kolik scénářů jste vymysleli? Nebojte se a buďte k sobě upřímní. Měli jste chuť chybu ututlat?

Pokud jste k tomuto úkolu přistoupili svědomitě a podrobně jste prozkoumali celou situaci, tak jste o sobě zjistili zajímavé věci, které jste si možná do teď nechtěli připustit. Ať jste zjistili cokoliv, prosím nestyďte se za to. Vždyť jste na cestě, kde se učíte a poznáváte sami sebe. A všichni lidé mají své kladné, ale i záporné stránky. Tak jako den se střídá s nocí. Je to přirozené. A je velmi důležité své nepříliš lichotivé stránky poznat, neboť jejich poznáním možná i objevením můžete začít pracovat s chybou.

Co se vlastně děje než uděláme chybu?

Máme před sebou úkol, který chceme zvládnout. Najednou se ale probudí naše pochybovačné já. Co když to neudělám na 100% dobře, co když zklamu a udělám chybu? Tím v nás narůstá strach. Příběh teď může pokračovat třemi způsoby. Překonáme vlastní strach, probudíme naše sebevědomé já a úkol zvládneme.  Zvítězí strach a úkol vzdáme. A nebo jdeme do úkolu i se strachem a pochybnostmi. Zapojíme snaživé já, které v kombinaci se strachem často způsobí chybu. Zde opět můžeme pokračovat více cestami. Opět probudíme naše sebevědomé já, chybu napravíme. Pokračujeme dál jakoby se nic nestalo, třeba na chybu nikdo nepřijde. Úkol vzdáme. Takto můžeme pokračovat na několika stránkách a propadat se postupně do deprese, jak jsme strašní, neschopní a že to nemá cenu.

STOP!

My se raději s naší chybou spřátelíme a příběh začneme úplně jinak.

Získáváme přítele

Máme před sebou úkol. A jejda je to tu zase, přichází strach a pochybnosti. A je čas na hru na novináře. Jste připraveni? Tak začínáme. „Dobrý den pane strachu a milé pochybnosti. Proč přicházíte? Aha, máte pocit, že nejsem dostatečně připravená. Díky tomu se zase ztrapním, neb udělám chybu. Zase mi bude někdo nadávat….“ Takto můžete vést rozhovor, jak dlouho potřebujete. Co je výsledkem této hry? Rozptýlení, neb najednou zjistíte, že díky této hře se strach zmenšil či dokonce vymizel. A také zjistíte čeho se vlastně bojíte:-).

Plně jsme se ponořili do našeho úkolu. A jejda přece jen nastala chyba. A zase nastupuje strach. Zkuste si zase zahrát hru, tentokrát na hostitele, který vítá návštěvu. „Dobrý den, chybo. Jsem ráda, že se s vámi potkávám. Jen se musím přiznat, že vůbec nevím důvod vaší návštěvy. Aha, strach mi zaclonil výhled a já přehlédla důležité okolnosti?…“ A takto si zase můžete hrát tak dlouhou dokud se vám nepodaří přijít na to, proč chyba za vámi přišla. A pokud se to hned nepodaří nezoufejte. Poděkujte chybě a vraťte se k ní někdy příště, kdy budete mít výhodu „generála po bitvě“.

Věřte, že když si takto začnete hrát, tak po čase zjistíte, že děláte méně chyb. Uděláte-li chybu, rychleji objevíte, proč se stala. Neboť přítel je tu od toho, aby vám pomohl. A chyba je přítel, neboť vám ukazuje, kde je vaše slabé místo, kde je třeba ještě zapracovat.

POZOR!

Chyba je přítel, ale nesmí se opakovat do nekonečna.